Firemní setkání

Moje práce má své klady i zápory. Hodně osob mi závidí že mohu pracovat doma. Moje příprava na pracovní den spočívá v oblečení trička, kalhot a teplých pantoflí. Fakticky vzhledem na to nemohu naříkat. Kdy je venku zima, nemusím každé ráno škrábat okna a potom stát v dlouhých kolonách. Na pohonných látkách ušetřím hodně. Jednak na druhou stranu mi chybí kontakt s lidmi. Celé dny sedím doma sám a koukám na monitor. Uvěřte mi, že se z toho jde zbláznit. Jistě, hovořím se svými spolupracovníky, ale jen přes skype a to ještě ne často. A každý přeci potřebuje kontaktu s jinými osobami. Nakonec člověk je tvorem společenským.

Pro mne takovým úskokem od normálu, samozřejmě mimo setkání s mými známými, jsou služební cesty. Tehdy mohu alespoň na pár dní pobýt ve společnosti sympatických lidí.

Většina si myslí, že by náš šéf měl pronajmout nějakou kancelář a dát všechny pracovníky na jedno místo. Jinak se totiž zanedlouho všichni zblázníme.

Existuje několik osob, kterým tento styl práce pasuje a to z každé stránky. Od přírody jsou samotáři a nejlépe se cítí ve své vlastní společnosti. Na jednu stranu se jim divím, a na druhou stranu je mi jich líto.

Během naší poslední cesty, a byly to trajekty, se naši tři kolegové urazili, jelikož jsme se příliš uvolnili a zbytek cesty jsme chtěli strávit ve svých kajutách. V každé skupině se najde černá ovce. Dobře že se náš šéf nerozhodl pro nějaký levný trajekt,jelikož by klukům nebylo do smíchu. Na lavičkách není příliš pohodlně …